перейти к навигации »

Historie firmy Golfer aneb jak jsem se dostal ke golfu

10.11.2011

до: 10.11.2011 входит в категорию: Články | автор: Ing. Libor Jirásek | комментарии: 4

 

Můj dědeček pracoval na golfu v Karlových Varech jako správce v 70. letech minulého století. Měl jsem to snadné – když už jsem musel začít platit, dalo se to zvládnout: roční studentské green fee bylo 120,- Kčs (a navíc mi tyto peníze dala potajmu babička, aby děda nevěděl…).

Začal jsem hrát golf a občas musel dědovi pomáhat. Byla to zvláštní doba – bylo málo holí i míčků, když jsem míček ztratil, tak jsem šel plačky domů – druhý jsem neměl! Na druhou stranu jsem měl míček-rekordmana, se kterým jsem obehrál několik osmnáctek. Jak vypadal si asi umíte představit! Když jsem zlomil hůl, tak jsem ji zkrátil, takže to sice stále byla pětka železo, ale násadu měla jako osmička nebo devítka a moc to s ní nelétalo. Důležité ale bylo, že jsem hrál pořád a moc rád a třeba i několik osmnáctek za den…hm…více jak tři (necelé) jsem nikdy nezvládl.

Také jsem pravidelně hrával na sněhu. Základní pravidlo bylo jedna hůl, červený míček a jamka byla dohrána, pokud míč skončil blíže k vlajkové tyči, než byla délka té jediné hole, kterou jsem měl sebou. Brzy jsem se naučil, že na čerstvém sněhu se dá hrát jen do hloubky asi 10 cm, pak už míč není k nalezení. Dost jsme se také s rukama dohadovali, kdo to tady (tam…) pošlapal, že teď není vidět místo dopadu míče…

A hráli jsme i turnaje. Jako o život. Nikoliv na stableford a body a škrtnuté jamky, nikoliv s měkkou záchytnou sítí slope systému – hezky natvrdo: na rány až do trpkého konce! A dvoukolově! To znamená, že přihlásit se na turnaj mohlo za neúčast znamenat větší ztrátu než dnes pouhou desetinku z hendikepu.

Turnaje jsme také pořádali a někdy i stavěli hřiště, která druhý den zanikla. Tak jsme, například, nedaleko Rožmitálu pod Třemšínem za tři dny a dvě noci postavili (rozuměj: posekali) devítijamkové hřiště na místních loukách o řádné délce téměř 3. 000 m, začali ve čtvrtek, v neděli nadšeně odehráli turnaj za velké účasti mnohých kamarádů, a v pondělí hřiště zaniklo a nikdo ho nikdy neobnovil. Prostě průkopníci golfového prchavého umění.

Také jsme vášnivě diskutovali. O všem, neboť vše kolem golfu bylo smrtelně vážné a důležité. A pravidla jsme se učili skoro nazpaměť. A sebevětší pitomost s nápisem golf, sebevětší hloupost, pouhá cetka, ale golfová, byla předmětem zbožňování. Staré věci se prodávaly předražené (jiné nebyly), nové byly nepochopitelně drahé – když jsem si v Pragoimpu kupoval svou nejmilejší sadu holí poté, co jsem prodal auto, abych na to měl, mi paní vedoucí hole odmítla prodat, řekla, že za takovou cenu to není možné, že se určitě někdo v účtárně spletl. Chvíli trvalo, než jsem ji přesvědčil, že je to zcela správně a že naopak díky mimořádně dobrému oficiálnímu kursu 5,50 Kčs/1,00 DM si vůbec můžu dovolit to koupit, protože nechat si tuto vyvolenou sadu dovézt a marku nakoupit na černém trhu za 28,- Kčs by znamenalo cenu, za kterou se dala koupit menší vila. Blázni? Asi ano, ale ne tak, abychom přišli o radost.

Míčky byly nejtvrdší měna světa. Dodnes, kdy si mohu koupit míčky všech kvalit a utratit za ně dříve nemyslitelný obnos, odehraje se v mých pocitech prazvláštní paradox: například míček značky XYZ se mi líbí a já se vydráždím ke koupi celé krabičky, tj. 3 ks, například za 300,- Kč…u většiny věcí je to tak, že hned po koupi už to není ta hodnota, kterou to mělo předtím, už je to hodnota zpravidla o dost nižší. Ne tak pro mne! Míčky, které jsou krásné svým tvarem (a účelem!), svou barvou, svými nápisy, svou vůní, pro mne nabývají na hodnotě. To už není těch 300,- Kč, ale daleko víc! Už je to dokonalý předmět pro uspokojení potřeby - golf bez míčku by bylo opravdu peklo na zemi…Bože, chraň nás všeho zlého!

Spanilý, skromný čas! Posekané grýny na turnaj? Většinou ano, ale jen na jeden den a dopředu jsme nevěděli, který z těch dvou to bude. Půda v opravě? Ne všude, kde to bylo třeba. Odpaliště často jen ušlapaná hlína. A ceny za umístění na turnaji? Inu, podle pravidel ČGF byla 1 cena na šest účastníků v kategorii, takže druzí a třetí občas nedostali nic a první jen diplom nebo porcelánový talíř. Čirý, a laskavý, amatérismus.

Pokračování příště…

 
 

Нажмите для увеличения фотографии.

 

« другие новости по теме Články

« вернуться к списку новостей

 

Hовости

Profilový článek Libora Jiráska v časopise Golf Digest

(05.11.2017 | Категория: They wrote about us | Ing. Libor Jirásek)

Česká golfová architektura nedávno oslavila úspěch – Panorama Golf Resort se stal Stavbou roku Středočeského kraje. Katalyzovalo to zájem... продолжить чтение

 

Sedín - trefa do černého

(23.10.2017 | Категория: They wrote about us | Ing. Libor Jirásek)

Trefa do černého? Trochu mi to připomíná filmovou klasiku Kořeny (The Roots), ale nechci zlobit, tak jen pozitivně: ano, Sedínem jsme se... продолжить чтение

 
 

Категория: pravidla soutěže | Články | Environment | They wrote about us | новости

 

отобразить все статьи »

Hовости