Sedín - trefa do černého

Trefa do černého?
Trochu mi to připomíná filmovou klasiku Kořeny (The Roots), ale nechci zlobit, tak jen pozitivně: ano, Sedínem jsme se trefili doprostřed pomyslného terče. Hřiště se spoustou zakládajících otců, opečovávané otčími (projektanty…) v době nedostatku otcovské lásky a přesto zrozené do krásy v místě a čase, který uvolňuje skrytou sílu přírody a lidského umu.

Projektu vyšlapával cestu Miro Marynčák s partnerskou pomocí Matúše Repky, já sám jsem nakreslil nejméně 3 varianty routingu. Střed hřiště nejvíce ovlivnil Rainer Preißmann a důsledně trval na odstranění či posunutí vedení VN a kratší ráně pro ženy přes vodu na tříparu. Jenže, jak už to tak bývá nejen u našich projektů, ale od pradávných dob třeba u totemů: není důležité, kdo práci začne, ale kdo ji dokončí a to byl Michael Terech.

Tu nejtěžší část práce s věčným přemítáním o poměru mezi náklady, sportovním charakterem a estetikou hřiště se nakonec ujali Marek Marynčák a Michael Terech, oba mladí borci, bez vazby na svazující minulost, jen se snahou o nejlepší možný výsledek. Hodně k tomu přispěl Slawomir Mika a jeho šejpři, Chris Johnson a Chris Horn, kteří dolaďovali poslední úpravy z posledních. Takže vedle spousty otců-zakladatelů byla také spousta otčímů a strýců a výsledek určitě stojí za hru nejen ve slunném počasí, kdy je krásné každé hřiště.

Prosím, proto, aby historie zaznamenala, že architekty tohoto hřiště byli Miroslav Marynčák, Libor Jirásek, Matúš Repka, Rainer Preißmann a nakonec a hlavně Michael Terech. Tvůrčím způsobem jej při stavbě obohatili pánové z HB Golfu v čele s Milanem Kolářem, polským klanem Miků a oba Chrisové, Horn a Johnson.

A investor? Ten si, ostatně vždy, může koupit cokoliv a to včetně naší práce nebo našeho času na určitém místě. Koupit si ale nemůže naši oddanost, naši loajalitu a naši radost z práce. To vše si musí zasloužit a já chovám naději, že až budu Sedín poprvé hrát, budou emoce minulostí a vše se bude probírat sportovně, herně, esteticky, ale už bez palčivé příchutě minulosti a oboustranně ztracených peněz.

Všem zúčastněným jen dobré přeje
Lj.

PS: Mám ještě jedno neskromné přání: aby čeští a slovenští novináři při oceňování zásluh nehleděli jen na přání z úst platících jejich práci, ale více si všímali faktů. Aspoň pak článek nevyzní jako lehce bezduchá inzerce. Leč, komu čest, tomu čest a každému golfovému investorovi kolem hlavy problikává svatozář. Já ji vidím a vím, že bez nich by to nešlo.

« dalsze aktualności z kategorii: Napisali o nas

« powrót do listy aktualności