Kácovské reminiscence aneb jak vznikal Panorama Golf Resort

Postavili jsme tři devítky, celkem 27 rozličných jamek, všechny zapamatovatelné, podle převažujícího prostředí nazvané River, Meadows a Forest, tedy Říční, Luční a Lesní. Hřiště se zanořuje do lesa, vychází na louky, ohromuje blízkostí řeky a nádherných skal, a přitom z každého nového odpaliště poskytuje dech beroucí rozhled: inu, Panorama. Naprostá většina návštěvníků bývá unešená, ale jistě ne všichni. Takže hned na úvod můžeme říci: když si naše hřiště zamilujete, není co řešit.

Pohrávali jsme si s tužkou v ruce s každou jamkou, každým jamkovištěm, každým pohledem na jamku i z jamky, cizelovali jsme detaily viditelnosti každé rány a vkládali optické klamy všude tam, kde podle nás napomáhají herní náročnosti a jsou výzvou pro všechny hráčské kategorie.

To, ovšem, zdaleka, není vše. Zabezpečovali jsme vzrostlou zeleň a šířili osvětu při ochraně stromů na staveništi. Také jsme vyprojektovali a zrealizovali kaskádu vodních nádrží, přivedli vodu z řeky do krajiny a napomohli zásadnímu zlepšení mikroklimatu i v okolí hřiště. Krajinu jsme zprůchodnili a zobytnili, vybavili jsme ji spoustou možností k odpočinku.

Krajinu jsme také vyzdobili opravdovými říčními balvany. Všechny náspy, gravitační zdi aleje, cesty a cestičky, bezpečnostní lavice rybníků i kamenné mohyly v rafu jsou překvapivým, leč spojujícím prvkem celého areálu. Nejvíce fotogenická a večer překrásně nasvětlená je naše zamilovaná alej. Asi  především proto, že jsme si ji na investorovi tak trochu vyvzdorovali.

Všechny krajinné prvky jsou v souladu se základními stavebními prvky klubovny i jejího interiéru a propsali jsme je do projektů budovy u plochy driving range i do dřevěných úkrytů před bouřkami, vybavenými toaletami. Při pravidelných odpoledních pátečních poradách jsme vymýšleli, čím bychom mohli ozvláštnit projekt, krajinu, nabídku služeb. Celkem jsme připravili více jak sto různých unikátních funkcí, z nichž se některé postupně realizují a některé na realizaci ještě čekají.

Ve spolupráci s Martinem Rajnišem a jeho týmem jsme usazovali klubovnu do terénu: 4x (!) jsme z gruntu předělali projekt okolí klubovny, aby na budovu i z budovy byl co nejlepší výhled. A abychom jí poskytly odstup, bez kterého, jak známo, žádná budova nevynikne, odsunuli jsme přes 100 tisíc kubíků materiálu a snížili hřbet kopce, který zakrýval výhled oběma směry. Také proto je dnes klubovna opravdovou korunkou na čele spanilé krajinné krásky.

Byla to nejúplnější a nejkrásnější práce minulých 16 let. Odpovědně a v duchu nejlepších zásad investiční výstavby byly nejdříve zformulovány požadované výstupy a pak zadána práce na výběru lokality. V trojúhelníku tvořeném na vrcholu Prahou a na konci odvěsen Kácovem a Uhlířskými Janovicemi se v hledáčku ocitla divukrásná krajina řeky Sázavy, krajiny našich dětských dobrodružství, proher i lásek.

Ze sedmi detailně majetkoprávně identifikovaných lokalit o průměrné rozloze 1,5 miliónu m2 jsme vybrali tři v okolí Kácova a na dvou zahájili výkupy, abychom toto útrpné období ukončili scelením pozemků na lokalitě 8., původně neuvažované.

Kácovské zastupitelstvo tehdy vedl starosta Jaroslav Buchal a byl plný odvahy a důvěry v náš společný úspěch. S ním jsme odstartovali změnu územního plánu a po nových volbách s novým zastupitelstvem si znova museli zasloužit důvěru. Díky tehdejší i stávající starostce Soně Křenové byla dohodnuta pravidla pro naši spolupráci, dokončena změna územního plánu s rozpracováním našeho území v podrobné územní studii, kterou řídil ing. arch. Jaroslav Sixta.

Od prvního okamžiku jsme pracovali na podrobné znalosti přírodních, sociálních i ekonomických podmínek tyto jsme sestavili do dvou dokumentů: nejdříve jsme vypracovali téměř 200stránková Pravidla udržitelného rozvoje (PUR) a později o něco útlejší Pravidla udržitelného provozu (PUP). Tyto dokumenty byly biblí v jednáních s orgány státní správy, ale především v komunitním plánování s občany.

Celé povolovací řízení bylo díky PURu bez odvolání a podobných průkazů naší případné odborné nedostatečnosti nebo sabotážních pokusů nepřejících účastníků. Ostatně zvučná jména českých profesorů a docentů, kteří PUR oponovali, z našeho dokumentu udělala spíše ostrev na dobývání obvykle zavřených úředních či aktivistických dveří.

Bez podpory městysu by projekt nestál. Napočítali jsme celkem 17 schůzek komunitního plánování, při kterých došlo i na ostrá slova a nejkrásnější okamžik byl, když lidé projekt přijali za svůj, a sami jej před svými spoluobčany obhajovali. Investor založil již roku 2009 Sázavský Nadační Rozvojový Fond a do dnešní doby s ním podporuje nezávisle na projektu činnost spolků v Kácově.

Opravdovým těžištěm přidané hodnoty spolupráce mezi investorskou skupinou a architektem byla svoboda pro tvorbu – samozřejmě, že docházelo ke změnám a nebyly z dnešního pohledu jen k lepšímu, ale celkově byla součinnost obou excelentní. Investor přijal potřebu sounáležitosti s místní přírodou, komunitou i hospodářskými vazbami za své.

Již v průběhu výstavby pracovalo postupně více jak 40 občanů z Kácova a bezprostředního okolí a ještě dnes jsou Kácovští protežováni v pracovních vztazích. Projekt je provázán do mnoha aktivit spolků či činností komerčních subjektů a není to jen slavné pivo Hubertus,  které návštěvníci resortu mohou ochutnat v restauraci Panorama.

Příroda se zaradovala – podle rozborů předcházejících výstavbě docházelo od roku 1974 ke splachům ornice z vyšších poloh na louky před tratí a půda silně erodovala i větrem. Na plochách nivních luk u řeky býval Sázavafest, který zkázu místních rostlinných společenstev dokonal. Tak jsme se do problému zakousli a právě na nejvíce ohrožených částech jsme založili biologicky cenné plochy – v lese Sherwood, u řeky Everglades a na zerodovaných svazích Grand Canyon. Každou plochu jsme podrobně popsali a sestavili detailní plán pro jejich údržbu, který rozšířil a prohloubil zadání z PURu a PUPu.

Pro projekt jsme měli data room a intranetovou platformu, na které jsme sdíleli se svými mnohdy dislokovanými spolupracovníky denní dávku informací, zadávali úkoly a kontrolovali jejich plnění. Byla to radostná a povznášející práce velkého týmu. Na co jsme hrdí? Asi na to, že jsme zvládli celý proces od výběru krajiny až po detaily ve skvělé kvalitě.

Pod vedením Libora Jiráska, hlavního architekta a projektového manažera, spolupracovali:
Michael Terech, spoluautor, projektový manažer,
Petra Jirásková, manažerka a administrátorka,
Martin Nepraš, technický dozor investora
Blanka Jechová, manažerka a administrátorka přípravné fáze,
Ivo Reichelt, manažer přípravné fáze,
Milan Štefka, projektant, vedoucí technického kreslení,
Jiří Bytel, biolog, lesní správce, autor opatření pro Sherwood, Everglades a Grand Canyon,
Martin Vinš, administrátor,
Vladimír Palivec, projektant, vodohospodář,
Eugen Maletič, projektant, specialista světelných zařízení
Ivo Tříska, projektant, slaboproudé řešení
Jiří Schaffer, projektant, silnoproudé řešení
Václav Grézl, projektant, vodohospodář
Tomáš Vlček, projektant, vodohospodář
Tomáš Kyselák, čerpadlový specialista
Pavel David, IT specialista,
a mnoho dalších, jejichž jména chováme v úctě, ale skromně odmítli být zde uvedení. Snad jsou zde všichni, kteří nám po cestě pomáhali. Pokud jsme snad ve jmenovitém výčtu na někoho zapomněli, není to úmysl, jen obyčejný výpadek lidské paměti, ale nikoliv jako projev naší nevděčnosti.

Tým Golfer s. r. o.

Poděkování Libora Jiráska týmu:
„Vstávali jsme více jak dva roky stavby skoro denně v pět ráno a chodili spát uondaní až před půlnocí. Překonali jsme přívalové deště, nevídané sucho, díry vyvrtané do závlahových trubek neznámým dobrodincem, ucpanou studnu, vlastní infarkt, ale především nedostatek setrvačnosti k pokračování vysilujícího boje o nejlepší projekt v naší historii. Málem jsem to nepřežil a tak si dnes o to více vážím vás všech, vašeho přínosu a radosti, kterou jste mi dovolili s vámi sdílet. Jsem hrdý na to, jak jsme vše zvládli a dnes především na vás – bez vás by to nikdy nevzniklo.“

© Golfer.eu

 

« dalsze aktualności z kategorii: Články

« powrót do listy aktualności